Zapojení v domácnosti
Tak teď nějak tuším, že tohle může být kontrovezní téma 🙂
Tak já ještě předem upozorňuji, že své myšlenky nikomu nevnucuji, protože jsou moje. Zároveň chci upozornit, že jsou to mé aktuální myšlenkové pochody, protože jsem tohle téma ještě snad nikdy s nikým, krom svoji ženy, nerozebíral 🙂
Věřím, že je potřeba si uvědomit, že domácnost patří především nám, dospělým. Kdybychom neměli děti, o všechny domácí práce, úklidy a podobně, se staráme sami.
No, jsem si jist, že některé z vás hned napadnou protiargumenty. Možná něco jako, že se dítě přece musí naučit se starat o takové věci, jako je úklid nebo že by to mělo být spravedlivé, když s vámi žije a už je schopné nějakých úkonů, že se zapojí do domácích akcí.
Já to vidím nějak takhle. Když je dítě malé, tak to asi nějak zásadně neřešíme. Když je pak ve věku, kdy si už dokáže lecos uvědomit, především akce/reakce, nějaký pocit odpovědnosti apod., tak se dají nastavovat určitá pravidla. U každého dítěte je to jiné a já si upřímně nepamatuji, kdy to začalo u nás, nejspíš nějaký ten rok zpátky.
Tady musím udělat ještě jednu vsuvku… My máme kočky, psa, želvu a rybičky. Želva i rybičky patří jen synovi a pomáhám mu jen v případě, že si o to řekne. Když se nestará – z akvárka se pomalu stává bažina a rybičky umírají; želví terárko smrdí a želva se ze zoufalství snaží prohrabat tím sklem ven :-)) Po pokojíčku se pak pohybují různé mušky apod. Nechutný! Naše další zvířátka se pohybují venku a tudíž je určitá úroveň hygieny nezbytná, protože jinak vám skáčou po obyváku blechy a podobná zvěř a to nechcete zažít.
Takže zpět k pravidlům.
Pravidlo první zní: když ráno vstaneš, první, co uděláš je, že nakrmíš želvu a rybičky. Pak usteleš, sklidíš pyžamo apod.
Pravidlo druhé: Na podlaze nebude žádné oblečení či křehké věci.
Pravidlo třetí (to už se blížíme ke společné domácnosti): pokud chceš dostávat kapesné, je potřeba abys dělal nějakou pravidelnou činnost v rámci společných prostor. Dany se rozhodl pro vysávání domů, resp. nejvíce užívaných míst, jako je obývák, chodba, jeho pokoj… Tohle, s ohledem na výše zmíněnou zvěř, probíhá +/- jednou za 2 týdny.
Další pravidla jsou nastavená pro práci s počítačem a další technikou, takže to sem nezapadá.
No a teď se nabízí otázka, funguje to?
Co myslíte? Podotýkám, teď je mu už 14.
Velmi hrubým odhadem bych řekl 60:40 ve prospěch fungujících pravidel.
V tomhle věku je s ním opravdu těžké se dohodnout, takže to spíš řešíme formou důsledků, i když ani to vždycky nevyjde. Když nevysaje, není kapesné. Když je oblečení na zemi, nejde hrát na PC, dokud neuklidí nebo nějaký jiný důsledek. Je toho samozřejmě spousta a dohadování nás nemíjí, obzvlášť v případech, kdy mu s něčím mimořádně vyjdeme vstříc a on to v mžiku příjme jako samozřejmost. Je to sranda 🙂
Celkem často se stává, že slyší jen to, co chce. Jinými slovy se stává, že když se na něčem dohodneme, pamatuje si jen polovinu, která je důležitá pro jeho potřeby a nějaké důsledky jej vůbec nezajímají, takže jsme si vytvořili skupinu na whatsappu a dohody dokumentujeme tam, aby se ani jedné straně nic neztratilo 😀 Je to celkem psina, obzvlášť když na něco zapomenu třeba já 🙂
Na Danyho obhajobu musím říct, že když je v pohodě, čili má naplněné všechny své potřeby (najezený, vyspaný, zahrál si na počítači a pořád má energii apod.), pak je často sám motiovovaný něco s námi nebo pro nás podniknout. Takže někdy něco ukuchtí, někdy uklidí, někdy s něčím nečekaně pomůže atd.
Tohle téma s domácím vzděláváním moc nesouvisí. Tohle se řeší ve všech rodinách. Když si ale já vzpomenu na své dětsví… Gruntovalo se každý týden a to tak, že se odsouval nábytek a utíral neviditelný prach na VŠECH místech, i tam, kde ani být nemohl. Muselo se. Žádné výmluvy, dokud bydlíš pod touhle střechou, budeš pomáhat, atd… Nejspíš to mnozí znáte nebo jste to měli podobné. Během let v manželství jsme přišli na to, že jsou mnohem, mnohem důležitější věci, než je naprosto vydenzifikovaná domácnost.
Když to shrnu. Věřím, že nějaké zapojení do domácích prací je vhodné, ale mělo by dávat smysl vám i dítěti. Pokud to tak vymyslíte, pak by mělo být stanoveno i co se stane v případě, že se pravidlo nedodržuje, čili následek.
Věřím, že když dítě vidí, že rodiče udržují pořádek doma a věci mají své místo, pak si právě tohle do života odnese a to i v případě, že zapojené v domácích pracech nebude.
Přílišné zapojení dítěte do domácnosti mi nepříjde v pořádku, ale chápu, že když je těch dětí víc nebo je třeba maminka na ně sama, jinými slovy za určitých okolností je to nejspíš potřeba.
Napsat komentář