Vítejte na stránkách táty domškoláka!

Zaměřeno na muže 1.

Milé ženy, pokud jste se rozhodly tohle číst, je to na vás, ale zaměřuju se tady opravdu jen a jen na muže, včetně užitého jazyka.

Pánové, dnes mě inspiroval dotaz jedné dámy/maminky a následná diskuze s moji ženou, tak jsem se rozhodl napsat tento článek a věnovat jej čistě jen mužům.

Proč? Na rovinu, co se domácího vzdělávání týče, my jsme ti, kteří jsou spíše skeptičtí, a to je, řekneme ještě hezky řečeno 🙂 Naše ego a mnohá přesvědčení se ženám často těžko překonávají.

Takže milí tatínci, nalejeme si čistého vína a budu moc rád, pokud se osmělíte s vašimi otázkami či komentáři! Slibuju, že na všechno odpovím upřímně a bez příkras. Pokud se necítíte psát veřejně, klidně použijte kontaktní formulář, to pak jde jen mailem.

Jak jsem už psal, nejsem tady od toho, abych propagoval domácí vzdělávání, ale od toho, abych sdílel své zkušenosti.

A ještě poslední poznámka pod čarou. Jsem tak trochu nemocný a beru prášky s takovými těmi únavovými vedlejšími účinky, takže kdybyste našli překlepy nebo bych se trochu ztratil v konceptu, tak se předem omlouvám. Klidně pište do komentářů, rád upravím nebo uvedu na pravou míru.

Já bych to téma asi zkusil rozdělit na tři části.

1. Vzdělávání
2. Finance a čas
3. Psychologický aspekt

Vzdělávání

Tohle je něco, co se asi nejvíc honilo hlavou mě.

Naučí se opravdu to, co má? Bude připravený na střední školu? Umí ho vlastně moje žena vůbec něco naučit? Dokáže mu nastavit pravidla tak, aby v té naší domácí škole byl řád? Měl by tam ten řád vůbec být? Sakra, jak to bude fungovat? Zvládne/me pak konfrontace s jeho okolím, se školáky?

Musím říct, že bylo zajímavé pozorovat, co všechno se v moji hlavě rodilo. Nicméně, u nás to rozhodování nakonec proběhlo spíš spontánně a intuitivně, takže jsme to prostě nějak riskli.

Měl jsem vlastně jasno jen v těchto věcech.

• Chci, aby byl Daniel respektován.
• Chci, aby se více věnoval věcem, které ho baví.
• Chci, aby si přirozeně věřil a znal svoji hodnotu.
• Chci mu dopřát více svobody, než jsem měl ve škole já.
• Chci, aby věcem skutečně rozumněl, než aby znal jejich definice či vzorečky.
• Chci, aby si uměl poradit, když něco neví.
• Chci, aby si sám vybral co bude studovat na střední, případně na vysoké, pokud se tak rozhodne.

Tohle jsem už uváděl v jednom z předchozích článků, ale chci aby to tady bylo kompletní 🙂

Takže s tímto jít do státní školy, to by byla velká sázka do loterie. Nechci, aby to vypadalo, že haním práci učitelů nebo že bagatelizuju. Chci tím říct, že i kdybychom měli dostatek skvělých pedagogů s respektujícím přístupem k žákům, náš vzdělávací systém jim stejně bude házet klacky pod nohy a tak by se na tá má přání stejně nedostalo.

Viděl jsem, že se domácí vzdělávání dá provozovat mnoha možnými způsoby. Od unschoolingu, což je úplné ponechání svobody dítěti a učí se téměř úplně samo, až po nějaký ten řád čili domácí ekvivalent pravidelné školní docházky.

Já k extrémům netíhnu a moje žena, zaplať pánbů, taky ne, takže jsme šli nějakou pomyslnou střední cestou.

Moje manželka je úžasně nápaditá. Podařilo se ji najít oblasti, které Daniela opravdu zajímají a těm se věnovat nejvíc. Hodně využívá různých vzdělávacích akcí pro děti, pořadů v televizi, internetových portálů apod. Podařilo se ji, aspoň si to myslím, najít i balanc pro sebe a nevěnovat čas něčemu, čemu sama nevěří nebo co považuje za zbytečné. To je ale na delší povídání. Já před ní každopádně smekám, protože mě by to nebavilo a brzy bych z toho zešílel!!! :-)))

Je potřeba si uvědomit, že s tímhle přístupem s vámi vyrůstá sebevědomý jedinec. Človíček, který si umí říct co chce a co ne a zasypat vás pádnými argumenty. Takže zkoušení kdo z koho tady úplně nefunguje. To já se musel naučit komunikovat jinak (P.E.T. Výchova bez poražených), abych ze sebe ve finále neudělal úplnou trubku v očích svého vlastního dítěte.

Jaký je teda praktický rozdíl?

Daniel je pořád přirozeně zvídavý (teď je mu 12). Baví ho věci, nad kterými i mě zústává někdy rozum stát 🙂 Baví ho se učit! Ptá se. Pokud ho téma nadchne, je schopný s tím trávit spousty času, najít si všechny informace a opravdu si to, co se naučí pamatuje pořád. Dokáže si různé věci propojit, často i tam, kde by nás to ani nenapadlo. Našel si třeba nějakou vlastní logiku počítání, takže počítá většinu věcí prostě z hlavy. Zcela upřímně, někdy se cítím úplně mimo 🙂 To už ale je úděl rodiče, v určitý moment si uvědomit, že ho jeho vlastní dítě ho prostě převálcuje, ne? 😀

Co se vlastně naučil nebo spíš, jak já vnímám jeho výsledky, tomu bych se chtěl věnovat samostatně a víc detailně, takže to bude v nějakém z dalších článků. To bude jen pro ilustraci.

Takže závěr? Závěr je takový, že žádné záruky podle mě nejsou, stejně jako v klasické škole. Je to individuální a nesmírně záleží na tom, jak to ten rodič, který vzdělává, celé nastaví. Pro tohoto rodiče je to totiž největší výzva. Taky záleží na celkovém očekáváních rodičů. Jako rodič můžete lpět na tom, aby dítě umělo přesně to, co by se učilo ve škole nebo se k tomu postavíte tak, že volíte, co je třeba, aby vaše dítě umělo pro život. Viz. můj článek Ještě jeden takový náhled, aneb z praxe zaměstnavatele. Poud totiž dítě vedete tímto způsobem vzdělávání, nemá pak problém se cokoli velmi rychle doučit, pokud jej to aspoň trochu zajímá 🙂

Já osobně mám za sebou gympl. Pamatuju si především stres, kamarády a první lásky, ale z učiva možná 10%. Byl mi k něčemu? Já vlastně dodnes nevím. Rozhodně ne profesně. Všechno, co jsem potřeboval ke své práci jsem se naučil mimo školu. A to jsem léta pracoval v managementu

Každopádně je tohle velké téma, kterým se dá trávit spousta času a názorově se nemusíme vůbec potkat. Proto na vás apeluji, pokud vás zajímá něco konkrétního, ptejte se.

Můj osobní názor ale je, že pokud se to uchopí rodičem zodpovědně, tvořivě a s respektem k dítěti i k rodiči, pak vám můžu garantovat, že se vaše dítě naučí daleko víc, než ve škole a pronikne daleko víc do hloubky. Navíc si na všechno, co se učí, získá svůj vlastní názor a postoj. Překvapí vás!

V Zaměřeno na muže 2. se budu věnovat tématu Finance a čas.