Z praxe zaměstnavatele

Tohle už mám rozepsané delší dobu a chtěl jsem se původně podělit o více detailů a statistik z mé vlastní pracovní praxe, ale po delším zvážení a nějaké té sklence báječného, domácího, vaječného likéru už ty detaily považuji za zbytečné 🙂 Zkusím s vámi pak sdílet spíš mé závěry.

Jak jsem už uváděl, pracuji léta v korporátu, kde jsem od počátku byl zaměstnaný jako manažer. Řídil jsem vždy určitou oblast služeb a měl jsem na to svůj tým lidí (40-60). Obzvláště v prvních letech jsme masivně nabírali zaměstnance a já si musel vybírat velmi pečlivě, abych předešel vysoké fluktuaci lidí. Pod rukami mi prošly stovky, dnes už to bude nejspíš i k tisícům uchazečů. Chtěl jsem najít lidi, kteří tu práci u nás nejen zvládnou, ale ideálně ji opravdu chtěji dělat.

Kam tím mířím a jak to souvisí s tématem?

Většina zájemců o práci u nás byla z řad absolventů středních a vysokých škol a jen ojediněle se jednalo o lidi s rodinou či zkušenější uchazeče z trhu práce. Měli jsme tam doktory, učitelé, chemiky, filozofy, podnikatelé (rozumějte z podnikatelské fakulty).

Mé závěry se netýkaly jen uchazečů, se kterými jsem se setkal, ale došlo mi, že jsem to měl i já sám velmi podobně!

Jde o to, že jsem se díky, řekněme, poněkud netradičním otázkám na pohovorech a pak i následnou prací s přijatými lidmi dostal k informacím, které mi hodně daly a přiměly mě přemýšlet nad našim vzdělávacím systémem. Bylo to v době, kdy byl náš syn úplně malinký a já ještě vůbec necítil potřebu přemýšlet o jeho budoucí škole.

Co mě tedy zarazilo?

  • Naprostá většina kandidátů studovala něco, co je nebavilo a ani neměli v plánu v tom oboru pracovat. Důvody byly různé, ale velmi často se opakovalo – „rodiče to chtěli“.
  • Jen několik jednotlivců mi umělo odpovědět na otázku, co je vlastně baví, natož co je naplňuje. Velká část šla pracovat, jednoduše proto, aby vydělala peníze.
  • I ti kteří dokončili své školy s výbornými výsledky, byli v praxi velmi často „nepoužitelní“. Konkrétně se nejednalo o znalosti, které by chyběly, i když občas také, ale spíše o sociální aspekt (spolupráce v týmu, vycházení s okolím apod.), efektivitu nebo aspoň nějaké pracovní návyky, logické myšlení a obecný přehled a v neposlední řadě motivaci.
  • Potýkal jsem se s neschopnosti lidí chápat souvislosti. Byli zvyklí se učit věci zpaměti, ne je chápat.
  • Žebříček hodnot většiny uchazečů byl postavený na obecných dogmatech v rámci konzumní společnosti, čili bylo pro ně často důležitější, jak je hodnotí okolí, než co si o sobě mysleli sami.
  • Sebevědomí (pro upřesnění – vědomí svých hodnot a schopností) bylo něco, co jsem potkal jen zřídka.

Nejspíš bych si vzpomněl na daleko víc věcí, ale tím vás už nebudu zatěžovat. Podstatné je, že to byly závěry pro mne, které jsem si za ty roky z toho všeho udělal a souvisí se vzděláváním. To bych rád zdůraznil, aby tu nedošlo k nějaké chybné interpretaci toho, co tu sdílím.

Byl jsem na tom po škole podobně. Netušil jsem, co bych chtěl dělat. Nechal jsem náš vzdělávací systém a společnost, aby ve mě zabili moji vlastní iniciativu, tvořivost, sny a fantazii. Když jsem šel pracovat, vybíral jsem podle toho, co bych vlastně zvládnul dělat, eventuelně, co bych dělat fakt nechtěl. Hodně velkou roli pak taky hrálo očekávání okolí, rodiny apod.

No a z těchto všech zkušeností jsem si tak nějak zformoval svůj postoj vůči svému synovi, resp. jeho vzdělání.

  • Chci, aby individualita mého syna byla respektována.
  • Chci, aby se více věnoval věcem, které jej baví.
  • Chci, aby si přirozeně věřil a znal svoji hodnotu.
  • Chci mu dopřát více svobody, než náš klasický systém umožňuje.
  • Chci, aby věcem skutečně rozuměl, než aby znal jejich definice či vzorečky.
  • Chci, aby si uměl poradit, když něco neví.
  • Chci, aby si vybral co bude studovat na střední, případně na vysoké, pokud se tak rozhodne.
  • Napadá vás taky něco? Co byste si přáli pro své děti? Klidně pište do komentáře.

Takže tohle všechno, a možná i víc, mi tenkrát leželo v hlavě. Když pak přišel ten zmíněný návrh manželky, že by náš syn zůstal v domácím vzdělávání, hrálo to velkou roli.

29 prosince, 2018

Štítky: , ,
  • Na podobný seznam bych možná dopsal:
    Chci, aby neztratil svou kreativitu.
    Nicméně tenhle seznam má jednu společnou věc s klasickým vzděláváním. Jdou to touhy okolí/otce na syna, naprosto zde chybí názor dítěte, snaha se ptát dítěte. Jako rodič bych také byl sepsal podobný seznam kdysi, nicméně má to jednu podmínku, názor dítěte. Co když nechce být individualita, ale zapadnout? atp.

    • Zdarvím Vás a děkuji za názor. Naprosto s Vámi souhlasím! Názor dítěte v době, kdy jsem tyto závěry pro sebe udělal, ještě nebyl možný, byl ještě malinký. Tohle byl seznam mých vlastních přání, co pro něj za sebe chci. Pokud budete dál sledovat mé vstupy, uvidíte, jak se to celé nakonec vyvíjelo 🙂

  • Napsat komentář

    Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *