Úvod

Ach ano, trvalo mi to dlouho. Víte proč? Protože jsem to celé chtěl uchopit jako videoblog, což je pořád ještě ve hře, ale nejsem na to zatím připravený. Prostě je to časově daleko náročnější, než psaní, ač to možná na první pohled tak nevypadá.

Jmenuji se Andrej a jsem tátou dnes už 12-letého, báječného kluka. Ani já, ani moje žena nejsme nadšení našim státním školstvím, tak jsme i pro našeho syna chtěli najít nějakou alternativu. Než šel poprvé do školy, nenapadlo nás, mě ani ve snu :-), že z něj nakonec bude domškolák. To ale předbíhám.

Daniel chodil do školky s prvky Montessori. Metoda se nám moc líbila a vypadalo to, že i Danielkovi. Tak jsme pokračovali i ve škole. Byl zvědavý, bavilo jej tvořit a učil se rychle. S dětmi pracovali zkušení a výborní lektoři, všichni vzdělaní v systému Montessori. Jenže ve škole se najednou začly dít podivné věci. Pedagogický sbor zkušených lektorek se téměř ze dne na den rozpadl, zřejmě kvůli podnikatelským chybám a majitelka už nedokázala udržet úroveň školy, ve smyslu myšlenek Montessori. Daniel se trápil a my také.

A tak v druhé polovině školního roku, podotýkám, že Dany byl v první třídě, přišla žena s návrhem. Co kdybychom Daniela odhlásili ze školy a vzali do konce roku, „než vymyslíme co dál“, do domácího vzdělávání? S ohledem na danou situaci mě možnost takového dočasného řešení oslovila, tak jsem samozřejmě souhlasil. Nemusím vám vysvětlovat, jakou radost měl Dany a nakonec i moje žena Eliška 🙂

Takže Dany zůstal doma a protože byl teprve v první třídě, tak jsme to nijak neřešili. Dany je narozený v říjnu, takže šel do školy v pěti letech. Bral jsem to tak, že má čas a není třeba na něj nijak tlačit, i kdyby měl jít znova do první.

Tak to celé začalo…

23 prosince, 2018

Štítky: , , ,
    • Zdravím Vás, Barboro. To mě opravdu těší! Jak se uzdravím, vrhnu se na pokračování a hlavně co přinesla realita 😀

  • Napsat komentář

    Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *