Vítejte na stránkách táty domškoláka!

Tak už je to tady – náš puberťák byl přijat na střední školu… Po všech těch letech naprosté svobody, se nám to od září začne měnit.

Musím otevřeně přiznat, že z toho mám i nemám radost.

Na jednu stranu jsem šťastný, že prošel talentovkama a že ho vzali a jsem na něj pyšný. Na stranu druhou začínám mít pocit nějaké ztráty a obavy ze té nastávající změny nebo tak něco.

Dany sice má vlastní koníčky a obzvlášť v posledních 2 letech tráví spousty času zavřený u sebe v pokoji se svým počítačem, kamarády online apod., jako správný puboš, ale pořád za námi rád pravidelně chodí, zeptá se, jak se máme, potulí se, něco zahuláká svým mutujícím hlasem, pak spolu jíme, v polední pauze se mnou třeba jde venčit psa nebo mě někdy přemluví třeba na florbal nebo zaházet na koš. Jinými slovy téměř celou jeho „základku“ jsme byli většinu času takhle spolu, mohli jsme plánovat v podstatě téměř cokoli, jen s ohledem na moji dovolenou. Mám navíc to štěstí, že jsem i před covidem pracoval z domu 3-4x týdně a teď je to úplně na 100% home office, takže jsme prostě spolu pořád.

Chvíli jsem dokonce přemýšlel, jestli je to tak v pořádku, jestli nejsem nějak závislý nebo něco, ale pak jsem si hned uvědomil, že to je jen závan mých starých dogmat a že je důležité především, jak se v tom sám cítím. A já se v tom cítím opravdu skvěle. Přes občasné ponorkové stavy, malé neshody a podobné běžné, malé odchylky od naší pohody, mohu upřímně konstatovat, že mě Danyho základní domácí vzdělávání opravdu bavilo, přinášelo mi obrovskou radost ze společného bytí a téměř naprosté svobody. Když to celé okořením oboustrannou obrovskou láskou, pak mohu jen říct – jsem z celého srdce šťastný, že se nám tohle naskytlo a povedlo uskutečnit. Samozřejmě primárně díky mé skvělé manželce.

Takže od září nás čeká střední škola, denní docházka, tedy pokud to covid umožní a plánování čehokoli už nejen v závislosti na mojí dovolené, ale i na Danyho školních prázdninách. Uf…

Jak k tomu dojde, napíšu nejspíš další post, abych poreferoval, jak to zvládá a hlavně, co to dělá s námi, rodiči 😀